Pretty woman - 27. Dvacet sedm minut hrůzy

Dívka seděla za stolem, majíc v rukách noviny a se zvědavostí v očích se dívala na svého milence.
Draco to pochopil jako souhlas a nadechoval se, aby něco řekl.
Ale Harriet ho přerušila.
„Nevím, zda to vlastně chci vědět,“ zarazila ho na chvíli. „Nevím, jestli se chci nechat něčím urazit, protože nic jiného teď nečekám,“ vzdychla poraženě a tatam byla její maska nedosažitelnosti a sebejistoty.

Draco se usmíval od ucha k uchu, i když se to v tuhle chvíli vůbec nehodilo.

„Harry,“ přisunul se s židlí blíže k ní a ústa jí zakryl dlaní. „To, co ti teď řeknu, jsem ještě nikdy nikomu v životě neřekl. A protože se mi to nebude říkat zrovna nejlíp, ocenil bych, kdybys mlčela, jinak mi budeš zavdávat příčinu k tomu, abych byl zase jedovatý a já se právě tomu chci výjimečně vyhnout, jinak totiž nikdy neřeknu nahlas, co bych říct chtěl. Rozumíš?“
A Harry, překvapenější ještě více, než bylo na její tváři evidentní, zhluboka polkla a přikývla.
„Dobře, tak mluv.“
„No, je to vážně důležité,“ podíval se znovu do tváře dívky a všiml si napnutého výrazu. Pousmál se, nutno podotknout, že škodolibě. „Jsem asi totiž v tom.“
„Co-?“ nedořekla Harry, načež jí to došlo a zamračila se.
Pokusila se zvednout ze židle a uraženě odejít. Malfoy si z ní zase hodlal dělat legraci a na to zrovna teď měla náladu! Jako správnou satisfakci, by mu totéž měla opáčit ona, aby mu ten hřebínek zase spadnul.
Ale když se zvedala, zarazil ji a znovu usadil do židle. „Omlouvám se. Vtip, prostě mi to nedalo, když jsem viděl, jak mě propaluješ pohledem a visíš mi na rtech!“ znovu se rozesmál.
„Dra-Malfoyi!“ okřikla ho dívka.
„Jo, dobře. Už toho nechám. Já,“ v rozporu s tím, jak se doteď suverénně choval, se nyní nesměle sklonil a díval se do země, jako by ve starém nemoderním károvaném koberci po rodině Blacků našel neuvěřitelně zajímavou zažranou špínu, která při nejmenším vypadala jako zlatonka.
„Já… asi půjdu rovnou k věci, ať to mám za sebou,“ zněl tak dramaticky, jako by měl ihned po vyslovení toho tajemství umřít.
Harriet by se vlastně ani nedivila, kdyby hned nato umřel, neboť Malfoyové se nezpovídají každý den, že? V jejich měřítku ostudy by v tomhle ohledu jistě dostal rovných deset bodů. Plný počet.
Ale nepřerušoval se zbytečným vymlouváním a šel, jak přímo zmínil, rovnou k věci. „Nejspíš jsi očekávala, že budu ignorovat, že se včera cokoliv stalo. Za normálních okolností bych to určitě udělal, zřejmě… hele, víš co? Sakra! U Salazarových ocásků. Chovám se jako pitomec! Já se prostě v tomhle ohledu neumím vyjadřovat,“ prásknul rukou do stolu a vstal.
„Vstaň!“ přikázal jí.
„Co? Proč?“ nerozuměla jeho postoji a netušila, zda se má urazit nebo má být překvapená. Náhlý vývoj situace ji spíše ale nutil tvářit se vyjeveně.
„No tak, Evansová, prostě mě jednou poslechni, neremcej a vstaň!“ zopakoval svůj rozkaz a Harry jako omámená vstala a čekala, co se bude dít.
Draco Malfoy se mračil, čímž mu na čele vystoupla mohutná žíla. V očích bylo jasně znatatelné podráždění, zřejmě podráždil sám sebe. Podle výrazu v jeho tváři bylo poznat, že jeho hněv má ohnisko kdesi v jeho nitru a jeho dvě alter ega si jistě teď nadávají.

Ale to, co se v zápětí stalo, by Harry neočekávala ani ve svých snech.
Draco Malfoy zanechal všeho mluvení a rozhodl se jednat činy. Protože ty byly vždy nejvíce výmluvné.
Udělal dva kroky, díky nimž byl v tu ránu u své kolegyně, jednou rukou ji uchopil za pas a druhou za krk.
Pak už jen Harry mohla vnímat, jak se jeho rty přisály na ty její a jak se se vší intenzitou snaží ukázat, co tím vším chtěl říct.
Takže… pro Draca včerejší noc nebyla pouhým povyražením? Myslel to s ní vážně? Neměla odvahu se jej na to přímo zeptat. Měla obavy, že by to zamluvil a stále se cítila, že až tohle omámení zase přejde, vše bude jako za starých časů.
Místo toho tady jen stála přitisknutá na jeho těle, objímaná jeho dlaněmi a líbána jeho rty, zatímco se jeho jazyk snažil probourat všechny hradby jejich dosavadních sporů.

Zajel jí rukou do vlasů a na chvíli se odpojil jen proto, aby nabral trochu dechu a aby se znovu mohl vsát do těch sladkých polibků.
Nikdy v životě si nebyl víc jistější tím, co právě dělá. Ještě doposud necítil k žádné dívce nic tak intenzivního. Netušil, zda je to láska, protože tu nikdy nepoznal. Byly to pro něj všechno nové a neznámé pocity. Učil se s nimi žít a učil se je ovládat. Ale byl rozhodnutý aspoň jednou v životě život žít a ne se dívat, jak jej žiji jiní.
Občasná dostaveníčka ho nenaplňovala tak, jak si původně myslel. Aspoň teď to mohl pocítit na vlastní kůži a porovnat. Byl nejistý ve všem a zase se cítil jako puberťák, který poprvé líbá nějakou dívku.

Ale co věděl jistě bylo, že Harry nesmí získat nikdo jiný a že bez ní už by si nedokázal představit jediný den.
Něco se změnilo.
Možná on se změnil. Ona ho změnila. Od doby, co zde s ní bydlel, jako by se všechno začalo hromadně měnit. Přizpůsoboval se jí a ona se snažila čas od času vyjít vstříc jemu. Bylo to neprobádané území. Nikdy s žádnou ženou, kromě své matky, nežil déle než pár dní.
Tyhle poslední týdny byly jedny z nejzajímavějších v jeho životě. A rozhodně v kladném slova smyslu.
Myslel si, že se nikdy neožení, že nenajde spřízněnou duši, protože jeho nároky byly moc vysoké. Vždy měl známosti jen na pár dní, při kterých vždy poznal, že ta žena po jeho boku, není nic pro něj.
Užíval si svého mládeneckého života a využíval k němu své jméno, svůj vzhled i jmění. Měl všechna plus a ženy po něm šílely, on to věděl, ale ještě se nesetkal s takovým odporem jako u Evansové. A právě to možná způsobilo jeho posedlost si ji získat, až se sám chytil do vlastní pasti.

Moc dobře věděl, proč ho odmítá. Přeci jen po většinu života to nebyla žena, ale muž. Ke všemu ne ledajaký, ale jeho odvěký a dlouholetý rival.
Ale teď, když tak intenzívně mohl vnímat, jak krásné je někoho mít, nehodlal se jí vzdát.
Vzdychl ji do úst, maje přitom zavřená víčka.
„Tohle je to, co jsem ti chtěl říct,“ špitnul a znovu ji políbil. Jako by to vůbec nebyl on sám. Překvapil tím nejen ji, ale také sám sebe.
„Draco,“ zamumlala skrze jejich rty Harriet a hlasitě vzdychla, podléhajíc jeho fyzické výmluvnosti.
Opřel ji o stůl a přisál se na její krk. Harry zavřela víčka a naopak otevřela vzrušeně rty. „Draco…“ zopakovala.
Stáhnul jí z ramene šaty a druhou rukou posléze zajel pod sukni na stehno, vyhrnuje tak nadbytečnou látku.
Kuchyňský stůl vypadal více než lákavě.

„Ehm, ehm…“

Potemnělý hlas ode dveří kuchyně je donutil všeho zanechat. Draco zkoprněl, přestože stál zády k osobě, která se právě dožadovala pozornosti. Naproti tomu Harry měla možnost se podívat přímo do očí oné osobě, přičemž hlasitě zaklela. „A sakra…“

Odsunula od sebe Draca a začala si upravovat šaty.
„Heh…eh…ahoj, ahoj Rone, co ty tady?“

Její kamarád se ale zřejmě neměl k ničemu. Pouze civěl na Malfoye pohledem šelmy, která jasně dává najevo, kdo je její příští oběť.
„Rone, to… to co jsi právě viděl…“
A už nestačila říct nic víc, neboť její letitý kamarád se během několika posledních vteřin rozhodl zaútočit.
Skočil po Malfoyovi hlava nehlava a zapíchl mu hůlku do hrudníku.
Skrze zuby k němu promlouval syčivým hlasem. „Co si myslíš, že děláš, Malfoyi? Jestli na Harry ještě jednou sáhneš, tak z tebe udělám dva Malfoye stejně odporné! Slyšel jsi? Jestli zjistím, že jí nějak ublížíš nebo jí jen zkřivíš vlásek, budu do konce života tvým stínem.“
Draco s elegancí jeho vlastní vší silou Ronalda Weasleyho od sebe odtrhnul a upravil si neviditelný límeček.
Zdvihl koutek úst.
Při představě toho, že jeho nádhernou postavu bude hyzdit stín někoho tak anti přitažlivého jako je Weasley, se mu dělalo téměř mdlo.
„To bylo velmi dramatické, Weasley! Myslím, že dnes se mi bude velmi špatně spát! Ale pro tvou informaci, já mám v plánu na Evansovou sahat ještě hodně dlouho a doufám, že nejen to. Když nad tím tak přemýšlím, dneska se mi vlastně nebude špatně spát, to víš, Wízlánku, když vedle tebe leží taková kost, to je pak všechno sladší. I ten spánek,“ lascivně se olíznul a zabodnul do Rona dravčí pohled.
Harriet vedle něco červenala jako rajské jablko a vše, co Draco zatím řekl, ji strašně lichotilo. Nakonec už to nevydržela a začala se z nastálé situace smát.

Ron po obou střelil nechápavým pohledem a došlo mu, že je tady zřejmě něco, co mu uniklo.
„Co je? Co se směješ?!“ dorážel na dívku a stále držel hůlku napřaženou proti Dracovi. Vždy připraven a v pohotovosti.
Ten se mezitím přesunul k Harriet a uchopil její dlaň provokativně do své a políbil ji na její hřbet.
„Pro tvou informaci, Rone. Já se umím bránit a nemysli si, že proti Dracovi bych nic nezmohla. Za druhé, myslím, že jsem ti zrovna chtěla vysvětlit, co se vlastně stalo, ale nechtěl jsi mě nechat domluvit. Jen jsem ti chtěla říct, že,“ podívala se na Draca a ten přikývnul, „že já a Draco jsme takzvaně uzavřeli příměří.“
„Co?!“ vykřikl téměř z plna hrdla zrzek a nechápavě hleděl z jednoho na druhého a pak na jejich spojené dlaně.
„Slyšíš dobře, Weasley!“ doplnil ji mladý aristokrat. „Prostě spolu spí-…“ nedořekl poslední slovo, protože mu Harriet zakryla ústa, aby zmlknul. Byla rudá až za ušima.
„Zklapni,“ ohnal se po něm Ginnin bratr.
„Nech toho, Rone,“ bránila svého přítele černovláska. „No a teď,“ snažila se odbočit od tématu, „když jsme si to vyjasnili, je řada s vyptáváním asi na mně. Co tady děláš?“

Ronaldova hůlka byla opět zastrčena na své původní místo. Ještě naposledy po Dracovi střelil pohledem, který jasně říkal: ubliž jí a máš co dělat se mnou, a pak se usadil ke stolu na židli, kde před chvílí Harry seděla.
„Totiž…to Hermiona.“
„Co je s ní?“ zděsila se dívka a posadila se hned vedle Rona. Draco naznačil, že se vzdálí, aby měli soukromí.
„Ale, pohádali jsme se. Víš, že teď nesmí dělat nic složitého. A představ si, ona chodí do práce přes den a potom i v noci. Předělává celý byt a věčně chodí po nákupech a nosí těžké tašky, je nepoučitelná. Tak jsem jí to vyčetl, že pokud nemá ráda naše dítě, taky žádné nemusíme mít. Asi jsem to přehnal, co?“ věnoval své kamarádce pohled štěněte a vzdychl.
„Jo, kámo, tos přehnal. Ale znáš ji, to je prostě Hermiona. Je strašně aktivní. Nemohla by sedět doma a dívat se na televizi, ona prostě musí mít pořádnou náplň dne. Musela by se stydět sama před sebou, kdyby něco neudělala. Vždycky byla perfekcionistka a puntičkářka. Já myslela, že už sis na to zvykl.“
„Já vím, ale neměla by se tak namáhat.“
„To by neměla. Ale mohl si jí to říct šetrněji,“ pokárala ho.

Teď, když byla ženou, se dokázala do Hermiony plně vžít. Aspoň bylo dobré, že si Ron uvědomoval svou chybu. Popřemýšlela nad tím, zda by Draco uznal, že by v tomhle ohledu chyboval, kdyby se jim stalo něco podobného. Ale jak nad tím přemýšlela, zřejmě by se od něj omluvy asi nikdy nedočkala. A jak ji vůbec napadlo, že by ti dva měli spolu mít děti? Budoucnost byla nestálá a zahalená v mlze. Kdo ví, třeba už zítra se všechno pokazí. Třeba už za měsíc Harry zjistí, že může být zase mužem. Třeba si uvědomí, že Draco je moc velký prevít na to, aby s ním sdílela život.
Tak co ji na něm vlastně tak přitahuje? Nechápala to doteď. A nebylo to tím, že měla najednou ženské hormony. Vždyť Draco ji přitahoval už v Bradavicích. Bylo to neuvěřitelné a tím spíš více svůdné.
„Já vím, Harry. Taky mě vyhnala se slovy, ať ji nelezu vůbec na oči nebo mě roztrhne jak ty baziliška.“
Harry se musela tomu přirovnání zasmát. Hermiona měla vždycky dobré argumenty. „Nedivím se jí. No, pokud nemáš kam jít, můžeš tu do zítřka přespat, pokud chceš. V Remově pokoji. Před pár dny se odstěhoval a ten pokoj je teď prázdný. Nech Hermionu, ať si chvilku popřemýšlí. Ať přemýšlí o tvých slovech, třeba jí dojde, že dělá chybu. Ale rozhodně by ses jí pak měl omluvit.“
„Ano, to taky udělám. A díky moc, Harry. Nevím, co bych bez tebe dělal.“
„Co bys dělal? Zřejmě by sis dvakrát rozmyslel, co Hermioně říct, jinak bys spal s krysami u popelnic,“ rozesmála se. „Ale spíš by tě asi vzala tvoje mamka k sobě.“

***


Den, který začal s chmurnými myšlenkami se ráno vyjasnil. Dracovo nepřímé vyznání Harry zahřálo u srdce a vykouzlilo jí úsměv na tváři. Celý den měla přehnaně dobrou náladu, ale nemělo to být navěky.

Večerní návštěva u Snapea přinesla pokrok.
Ale ne zrovna takový, který by ji potěšil.
A ačkoliv ve sklepení byla pouhých sedmadvacet minut, byly to jedny z těch několika minut hrůzy. Těch, které Severus Snape vždy s obrovskou vřelostí předvedl.

„Posaďte se, Po-Evansová, myslím, že byste měla raději sedět, až vám to řeknu,“ pokynul mistr lektvarů rukou na židli u svého pracovního stolu.
„Už teď mám strach, co mi chcete říct.“

„Máte mít proč. Nikdy jsem nebyl na žádné soucitné a blahosklonné řeči, nejsem Brumbál, proto to řeknu rovnou hned.
Jelikož jsem kvůli vám trávil zbytečně nepřeberné množství času nad pomocí vyvinutí léku pro vás, který jen tak mimochodem ukázal, že má práce přišla vniveč, nedělá mi problém vám na rovinu říct, že já z vás znovu muže nikdy neudělám. Já ani nikdo jiný.
Můžete po celém království, státech, celém světě hledat ty největší odborníky přes lektvary a léčitelství, ale všichni vám řeknou totéž.
Vaše krev vykazuje hodnoty, které jsou mi sice ne úplně známé, ale poukazují na to, že vaše enzymy, DNA, veškeré atomy a molekuly už odmítají transformaci a nejsou jí ani schopné. Čili váš současný stav už je trvalý,“ sledoval vyjevený výraz na dívčině tváři.

Zrovna se chystala něco říct, ale Snape ji předběhl.
Dokázal určit, na co se chtěla zeptat.

„Přesto je tu jedna možnost, která by vám umožnila stát se mužem na určitý čas a vrátí vám na určitý čas také vaši starou podobu. Vyvinul jsem jistý lektvar na bázi mnoholičného, který umožňuje člověku stát se opačným pohlavím o stejných genech, ale pouze na jednu hodinu. Jistě by se mi podařilo prodloužit dobu účinku, přesto by to čítalo jen několik hodin, maximálně den.
Vím, co si asi myslíte a na co se chcete zeptat,“ znova vycítil otázku, která se převalovala na jazyku mladé Evansové.
„Kdybyste začala lektvar brát pravidelně, abyste vždy byla mužem, v zásadě jím stejně nikdy nebudete, pouze to bude stejné jako byste brala mnoholičný lektvar. Nebudete to vy, jen vaše alternativní polovička. V zásadě, kdybych lektvar začal brát já sám, mohla byste vidět, jak bych vypadal, kdybych se narodil jako žena. Takže pravidelné dávky nejsou řešením. Navíc byste potom byla celý zbytek života odkázána na tomto lektvaru jako na pravidelné dávce léků.
Jenže to by také nebylo možné. Lektvar, dle složení, by jistě vyvolal abstinenční příznaky, pokud byste vynechala dávku a stal by se z vás jistý druh narkomana, který je závislý. Časem by vám ingredience v pravidelném přidávání poškodily orgány. Vaše tělo by ten nápor nevydrželo. Byla by to jistá sebevražda.“

Harry jen strnule seděla, oči vyvalené jako dva tenisáky, a s otevřenými ústy hleděla na muže před ní. Proč s ní to sdělení nezatřáslo více? V jistém slova smyslu pocítila, jak něco uvnitř ní si oddechlo, ulevilo. Jako by právě tohle chtělo slyšet.
A její druhý hlásek jí našeptával, že přeci jen tak nemůže zprovodit ze světa Harryho Pottera. Vyvoleného chlapce. Jak by asi fingovala svou vlastní smrt?

Přesto… jaký by byl život bez slávy? Konečně nebýt někým známým, koho na ulici poznávají, komu závidí a o kom věčně píší v novinách kdejaké drby?
Mohla by být navždy s Dracem. Mohli by mít děti. Mohli by se vzít. Mohli… co by mohli? Stál by o to vůbec Draco? Tyhle myšlenky zacházejí až příliš daleko.

Chce být vlastně ještě mužem?
Ani si neuvědomila, že otázku, kterou si položila v duchu, vyslovila nahlas.

„Překvapujete mě, Evansová. Že by se vám vaše podoba zalíbila?“ Snape se jízlivě usmál a položil si překříženě ruce na vlastní hrudník.

Možná, že se jí zalíbila, možná, že v ní chtěla už setrvat, ale rozhodně se jí nelíbilo, jak se ten netopýr nad její situací baví.
Všechen vztek se v ní nahromadil. Veškeré křivdy a bezpráví, které se kdy na ní – kdysi Harrym Potterovi – Severus Snape dopustil.
Už to nevydržela a bez taktu se rovnou chtěla dotknout jeho citlivého místa.
„A co vy, jste snad spokojený se svým životem? Loudit přítelkyně bývalým kolegům a spolužákům, to je pro vás hračka, viďte? Co jste od toho očekával? Chtěl jste se Removi pomstít? Sebrat mu Nymfadoru? Jste jen bastard, Snape!“
Netušila, co udělala tak vtipného, ale její bývalý profesor se začal usmívat a až to bylo neuvěřitelné, začal se pobavením celý třást.
„Tak to je všechno, co mi řeknete, Evansová? Zrovna vám se rozhodně nemusím zpovídat! Ale mohu vás ujistit, pro klid vaší Potteří dušičky, že na tu potrhlou ženštinu bych ani nesáhl! A rozhodně bych si ji nepověsil na krk!“
„Cože?“
„Vy jste nikdy nebyla moc chápavá, ani jako muž, ani jako žena. Holt nedostatečný genetický kód se nezapře,“ Snape se tím nadále bavil.
„Vy, vy…“
„Ano slečno Evansová?“
„Jste lhář a jste ubožák! Lhal jste mi, když jste tvrdil, že někoho máte…“
„A proto jsem vás tak přitahoval?“ opáčil ironicky a připomenul jí jejich poslední schůzku, na které po něm bezostyšně vyjela.
„Vůbec nechápu, co se mi na vás líbilo!“
„Je mi k pláči,“ přidal si ještě jedno polínko Severus do rozžhaveného ohně. „Ale pokud mohu ještě něco dodat, než laskavě opustíte mé komnaty,“ přešel ke dveřím a otevřel dveře, „tak vás mohu ujistit, že já rozhodně lhář nejsem! A teď zmizte! Naštěstí už vaši přítomnost zde nebudu muset nadále snášet ani v příštích týdnech. Sbohem, slečno Evansová. Jen doufám, že jednou nebudu učit vaše děti.“

A Harry bez jakýchkoliv řečí šla.

Tak ten den začal hezky, a tak jí ho ten prevít musel zkazit. Ne však oním zjištěním ohledně její změny pohlaví, ale jeho sarkastického přístupu. Takového, který měla čekat.
Jak ho měla plné zuby. Nechápala, proč ji kdy přitahoval.

A to si ani neuvědomila, že doma má zrovna takovou menší kopii, jen v plavovlasé verzi.

26. Kapitola || 28. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj